Vektor XXL

Na konci modelářské sezony 2016 se mi bohužel podařilo "upravit" model větroně, se kterým jsem brázdil zdejší povětří cca. od roku 2010 tak, že už nebylo možné jej opravit. To se bohužel občas stává. No jo, ale co dál? Po bloudění v termickém povětří se mi bude určitě stýskat.
Začal jsem se tedy poohlížet po nějaké rozumné náhradě. Poohlížení to bylo však velice krátké. Jednoduše jsem se vrátil k léty ověřené značce LS Model. Ano píši vrátil, jelikož jsem si v době "OPTIM", kdy s modelem Optima létal snad každý druhý, neřknu-li každý první modelář, pořídil také jeden z prvních kousků a nebyla to vůbec špatná volba. Jediné, co mně tenkrát vadilo, že Leoš vyráběl modely o rozpětí max. kolem 1600 mm, a to je pro mne dnes trochu málo. Při prohledávání jeho stránek jsem se tedy soustředil pouze na rozpětí modelů a musím říci, že jsem byl velice příjemně překvapen. Leoš rozšířil své portfolio až do rozpětí cca. 3 m, a tak bylo v podstatě rozhodnuto.
Objednávka byla dílem okamžiku a delší dodací lhůta? Tak ta mně vůbec netrápila. Model jsem si objednal až pod stromeček s tím, že do začátku sezony ho určitě stačím zprovoznit. Dále jsem objednal nějaké doplňující úpravy a provedení stavebnice v "rozsypu" s tím, že přece sestavit a seřídit takový model nebude pro mě problém ani v panelákových podmínkách.
Na Vánoce jsem obdržel krásnou krabici plnou ještě krásnějších kousků budoucího modelu, ale tím to modelářské nadšení nějak opadlo. Jak se říká spadl mi modelářský řemen. Na jediné, co jsem se vzmohl, bylo nekonečné bloudění po internetu a hledání nějaké zajímavé povrchovky budoucího krasavce.

Sešel se rok s rokem a o dalších Vánocích jsem si připomněl, že je to právě rok, co jsem měl velké plány na stavbu větroně a dal jsem si předsevzetí, že letos už to půjde do vzduchu děj se co děj.
Vytáhl jsme proto z krabice jednoduchý návod z části již asi milionkrát kopírovaný a tudíž jen velice těžce čitelný. Naštěstí se zde nenacházela žádná důležitá data pro stavbu (alespoň jsem si to myslel) a tak jsem nic neřešil. Ostatní části návodu řešící vlastní stavbu nepřinesly žádné údaje, které by mne nějak zásadně překvapily, a tak jsem se pomaloučku vrhl do vlastní stavby.
Tu jsem začal povrchovou úpravou křídel vyrobených s precizní rutinou tak vlastní pro Leošova letadla. Mistr se prostě pozná. Polystyrenové jádro krásně polepené dýhou, nádherná náběžná hrana a odtokovka ostrá jako břit nože. No radost pohledět. Kormidla a klapky odříznuté, zavěšené na tkanině pod dýhovým potahem a po obvodu krásně začištěné pravděpodobně epoxidem s mikrobalony. Na omak je tuhost celého křídla obrovská, takže i vnitřní část křídla pod potahem (systém výztuh pomocí skelné a uhlíkové tkaniny a nosníku) bude pravděpodobně se stejnou precizností dokonalá. V návodu jsem se dočetl, že povrchová úprava se má provést několikanásobným prolakováním čirým nitrolakem. Toto je velká Leošova změna v technologii výroby od dob "OPTIM". Tato změna byla postupem doby vyvolána pravděpodobně snahou o dosažení co největších výkonnostních parametrů, tj. co nejmenší hmotnosti modelu a co nejoptimálnějšího obtékání křídla. Tento krok naprosto chápu, ale pro mne létajícího amatéra a člověka stavějícího modely "na koleně" uprostřed panelákového bytu, není tento druh povrchovky zcela realizovatelný (ne každému je vůně nitrolaku opojná, jako nám modelářským bláznům). Rozhodl jsem se tedy, že povrchovou úpravu provedu "starým" způsobem, tedy polepením folií. Práce je to pěkná, rychlá, nesmrdí a rámus u toho také není, takže se dá provádět i v dosti pokročilé noční hodině. Grafický návrh jsem již v předešlém roce promyslel, tak nebylo nic, co by mne mohlo zastavit. Trochu jsem se bál, jak bude folie držet na vingletách vyrobených z laminátu, ale prozatím to vypadá, že drží a nic neříká. Tak uvidíme, co bude provádět za provozu.
Dalším krokem bylo provedení stejné povrchové úpravy na ocasní plochy. Zde byla práce již trošičku složitější, ale jen proto, že jsou tyto plochy vybroušeny z lehounké balsy a tudíž s daleko menší pevností, než byla pevnost hlavního křídla. Naštěstí se polepení všech ploch folií celkem vydařilo, takže se můžeme s klidem vrhnout na další část stavby, tedy zkompletování trupu.

Tato část stavby však skrývala mnohem větší potíže, než jsem si doposud myslel. No uznejte, co je na tom tak strašného, trubku zastrčíme do gondoly až na doraz a zalepíme epoxidem. No co je na tom složitého. Ještě, že jsem zkušeně prováděl lepení trubky na sucho. Zastrčil jsem ji do gondoly, co to šlo a zdálo se, že je vše jasné, rozdělám epoxi a zalepím. Když najednou drc a konec ocasní trubky byl cca. 2 cm mimo osu trupu. No hezké, tak jsem zkusil "zakvrdlat" ocasní trubkou a zjistil jsem, že není vůbec problém udělat vyosení trubky cca. 2 cm na jakoukoliv stranu. Takže montáž nebude tak jednoduchá, jak trefím tu správnou polohu, aby trup nebyl jak hokejka. Nastal čas nahlédnutí do návodu a ..... a nic. Návod předpokládá (správně), že kdo se pustí do stavby takového letadla, už ví jak na podobné záludnosti. Musím uznat, že jsem se přecenil, ale snad to nějak zvládnu. Přece nepovezu trup potupně k Leošovi, aby mi ho seštupoval dohromady. No zkusil jsem vytvořit jednoduchou šablonu, která se mi osvědčila i u stavby trupu BIPA. Řekl jsem si, že všechna tři klíčová kruhová místa (v místě motorové přepážky, v místě spoje trubky s gondolou a konec ocasní trubky) musí mít středy přece na jedné ose. Dle tohoto úsudku jsem vyrobil šablonu a jal se opět zkoušet spojovat ocasní trubku s gondolou. Podařilo se vše na poprvé a ani to nevypadalo vůbec špatně. Až po pohledu odzadu. Trup byl zlomen, jako by na něj někdo dupnul. Jenže co s tím? Má to tak být a jen to trochu nehezky vypadat, nebo je můj úsudek špatný? Nezbylo mi tedy nic jiného, než se vrhnout na chudáka Leoše s řadou snímků různých poloh ocasní trubky a různých měřáků a s ještě více dotazy. Leoš je však profesionál a s ledovým klidem mně zasypal radou snímků trupu s měřákem. Podle těchto obrázků jsem pochopil, že můj původní záměr nebyl úplně správný. Upravil jsem šablonu a pak už to šlo vše ráz na ráz. Ovšem konec všem útrapám tedy opravdu nebyl. Přišlo pro mne teoreticky zcela jasné, ale prakticky nepochopitelné přilepení kozlíku vodorovné ocasní plochy. No jak já to udělám, aby byla VOC rovnoběžně s křídlem a přitom byl zajištěn předepsaný úhel seřízení? No mám přece měřák na nastevení úhlů vrtulníkových listů a po zhotovení dvou jednoduchých přípravků pro měření seřízení křídel to určitě zvládnu jako nic. Jenže máme tu další problém. Trup jsem vsadil do přípravku na jeho lepení jako do stojánku, sestavil jsem křídlo, usadil jej na trup a ..... a ejhle, jak mám otočit celý model tak, abych mohl pracovat na ocasní části? Kdo bydlí v paneláku určitě chápe, že se s tímto modelem moc otáčet v bytě nedá. Takže opět křídlo rozebírám, otáčím model ocasem k sobě, křídlo opět montuji a začínám dumat jak budu kolem letadla obíhat během lepení kozlíku a kontrolovat úhly jeho nastavení vzhledem ke křídlu. No při některých pozicích jsem byl asi dost komický, ale naštěstí nebyl nikdo doma, aby se mi smál, takže kozlík je přilepen a úhly ...... na první pohled dobré, druhý pohled (zalétávání) je prověří.

Následuje již pouze instalace veškeré elektroniky, ale to je již pro mne známá a příjemná část stavby, takže si nedělám žádné starosti. Pravda v trupu není zrovna mnoho místa, ale když si člověk trochu rozmyslí polohu všech instalovaných dílů, celkem v klidu se vše vejde. Tuto část stavby mám nejraději. Model začíná "ožívat" a hlavně blíží se den "D" - den záletu.

A je to tady den "D" se přiblížil. Počasí se zdá být nádherné (alespoň při pohledu z okna). Na letišti to už taková paráda není. Slunce svítí co může (nejvíce do očí), kamarádi modeláři okukují nový stroj a hecují všemožnýma radama, ale nejhorší je vítr. Fučí si neurčitě, chvilku dost silně, chvilku vůbec, teď jde vítr zleva za chvilku zezadu. No prostě pro zalétávání nic moc. Už jsem ale tady, takže musím zatnou pěsti a vrhnout se do prvního letu. Musím říci, že jsem měl ale obavy zcela zbytečně. Model se vznesl krásně rovně, pěkně za motorem. Po přechodu do plachtění už to ale taková paráda nebyla. První problém, který se ukázal, byla vypnutá brzda v regulátoru, takže vrtule se neustále točila a dos zásadně brzdila vlastní let. OK s tím se dá chvilku létat, takže se věnuji dál vlastnímu letu. Ten je však takový divný, letadlo jakoby někdo držel, do zatáček jde obstojně, ale pak nastává stoupání a hned pád na ztrátu rychlosti. No nedá se nic dělat, jdu dolů a musím s tím něco udělat. Zapnutí brzdy byla záležitost chvilky, ale co dál. Podle toho, jak se model podivně choval jsem usoudil, že jsem asi zrovna netrefil úhel seřízení a tak trochu podkládám náběžku výškovky a jde se na druhý let. Stoupání opět umírněné s občasným kopance neklidného a silného větru, ale jinak nic zvláštního. Přechod do kluzu a .... a už je to o dost lepší. Vrtule se zaklapla a let je již kultivovanější. Po krátkém poskakování v neklidném vzduchu přistávám a ještě trochu podkládám náběžku výškovy. Další let už byl opravdu pohoda, pokud se to tak vzhledem k počasí dá řici. Tím prozatím zalétávání končím. Další se bude konat až bude počasí opravdu příznivé.
Doufám, že model vydrží alespoň tolik co jeho předchůdce (6 let) a že mi bude dělat radost. Prozatím jsem nad míru spokojen. Leoši díky.