Mitsubishi A6M3 model 22a Reisen/Zero

A6M3 model 22a byl nástupce nepříliš povedeného modelu 32 s useknutými konci křídel, proto dostal zpět křídla z modelu 21, avšak s většími nádržemi. Byl také nově vybaven křídelními 20mm kanony Typ 99-2 s dlouhou hlavní. Tento konkrétní stroj náležel k letadlové lodi Zuikaku a je zobrazen v době kdy byl umístěn na základně Buin na Šalamounových ostrovech.
Výsledné barevné schéma je sestavené z několika zdrojů a jelikož jde o polomaketu tak je pojaté o něco volněji. Nejvíc asi vychází z kitu od Hasegawy, k jehož provedení bych měl ale několik výhrad. Především letouu byl podle mě natřený klasickou palubní šedou a pak dodatečně narychlo přetřený maskovací zelenou. Hinomaru tedy nemají bílé okraje typické pro schéma pozdejších A6M5, ale měly by kolem nich být nepravidelné šedé okraje, tam kde zelená nebyla pořádně dotřená. Kit od Hasegawy, aspoň jak jsem ho viděl, má také na trupu výrobní štítek na zeleném podkladě, jenže jelikož byl letoun dodatečně přetřený měl by být buď ponechaný na šedivém podkladu nebo zatřený zelenou. Barva podvozkových šachet stejně jako barva motorového krytu jsou vždy předmětem vášnivých debat na modelářských fórech, ja se co se týká krytu motoru kloním k lesklé modročerné, která pak vlivem pacifického podnebí bledla a matněla jak se jí chtělo. Co se týče podvozkových šachet, ty znám hlavně ponechané v barvě základního nátěru, což byla co vím u Zera zářivá zelená, metalická modrá nebo červená. Záleželo na typu a na továrně. Nicméně Hasegawa má béžovou, tak jsem zvolil tu.
Ještě chci dodělat pár detailů, hlavně na vrtulovém kuželu a podvozkových nohách, ale z velké části je hotovo. Barveno je akrylovými barvami Agama, ze kterých jsem si míchal potřebné odstíny, nějaké detaily jsou Humbrolkami co jsem našel doma (jedna z nich byla 31 let stará a stále použitelná!) a dokoupil jsem pár speciálních drobností v kitařské prodejně (barvu na výfuky, olej, maskovací folii). Pan prodavač v Artur model centru mi vždy přispěl i cennou radou a neváhal zapojit i pravé nakupující kitaře, takže jsem se vždz naučil mnohem víc než co jsem udělal útratu. Za to mu moc děkuji, stejně jako Milanovi Nesovi který mi radil co a jak nedělat.
Model je připravený na Malou Elektromaketářskou do Suché, kde zase budu pro změnu tahat rady na další éro z Karla Mojžíše, Pavla Nissera a ostatních :o)