Pro Michala
...Cokoliv jde poprvé do vzduchu, by mělo být těžší na hlavu, pokud to vyhovuje nechám být, nebo hned sedám a je li možnost, posouvám baterii, nebo dávám balast tam, kde je třeba. Jít s érem těžkým na ocas poprvé nahoru je sebevražda!! Neustále se to vzpíná nahoru a musíš to kniplem pořád korigovat a to tě zaměstná víc, než vymyslet jak to držet, aby to neztratilo rychlost... V druhém případě, s těžkým čumákem, je to daleko jednodušší. Přitáhneš to trimem, nebo ještě pomúžeš kniplem a rychlosti na bezpečný návrat to má dost. Vyvaž to tak, aby to v místě uvedeného těžiště výrobcem právě přepadalo na čumák. Vystartuj, naber výšku, leť vodorovně a sleduj při kniplech v neutrálech kam to směřuje. Pokud je třeba , dotrimuj. Až je vše OK,zkus vysadit motor a klouzej. Model musí držet stejný sestupný úhel trupu k zemi, nesmí zrychlovat, nebo letět po parabole. Zrovnatak nesmí houpat (přebytkem rychlosti začne stoupat, ztratí rychlost, propadne se, znovu klesá a nabírá rychlost, vystoupe...Po přistání se buďto nechají polohy kormidel po natrimování tak jak jsou, nebo se vše vrátí a dovažuje se olovem ,baterkama atd.Rozhodně bych model vyvážil s přední centráží, tzn. posunout těžiště min. 5 mm dopředu. Model potom letí klidněji i při vyšší rychlosti a neuhýbá ze směru. Zadní centráž se dává na 3 D akrobaty a vše co má být obratné...Ale musí se to víc řídit..
Zkus uvěřit 35 letým zkušenostem a mrkmni na můj první jet L-39 zde na foru v galerii.