model dům

Dům v přírodě v podještědí a kolem modely,převážně větroně/asi 27/,před svoji dílnou, i s modely park fly na svém malém letišti... a další mě čekají dodělat ...... pořád je co!!!!!!!!!!!! letu zdar!!!!!!! Louky na létání jsou u domu,takže pohoda. Za domem mám už louky apřírodu asi 100m je golfové hřiště,samozřejmě celý rok vzorně posekané takže ,gumicuk nebo naviják a jde se na termiku, sleduji počasí a den před létáním nabijím, soboty a některé neděle někdy trávím na svazich kolem Liberce nejvíce na Javorníku, jsem přervážně větroňář , tedy už bývalý po soutěžích už moc nejezdím ale termiku si rád hledám a je to fajn!!!!!!!.... a když to nefouká tak večer hlavně ty teplé večerní si létám i kolem komínu, tedy vyjdu ze dveří a hodím elektrolet.Les mám asi 60 m od domu a asi 150m od nás mají hnízdo káňata, no moc se jim moje modely nelíbí ale snášejí je a nevšímají ,vzlétnou a pod námi je menší údolí ,natočí si výšku a jsou na horách. Je přidána mapka pro létání na svazich kolem Liberce -Javorník nad Libercem/ 9 km od Liberce č.1- západní vítr č.2,3 -severní vítr č.2a jih-jihozápad /ale přes stromy/ č.4 velká louka Záskalí východní vítr č.5 -jih Záskalí - červené čáry- silnice/na Hodkovice - druhá strana Liberec. Poslední foto rozpracovaných modelů-Orlík od p. Čížka-hist.model -Bu Bu el.motorový model zvětšený na nošení větroňů -k-8 Schleicher o rozp 3,7m - a ostatní na foto.......

První letošní termika – král vzduchu.

Byla první sobota letošního roku, nádherný zimní den s modrou oblohou a příjemným zimním počasím.Teplota kolem nuly. Mírný vánek si pohrával s páskou nad stromem ve směru větru, kterou dobře vidím ze své dílny a kterou mám pro orientaci na očích a vždy vím, kdy a kam se dá jít létat. Z okna byla vidět silueta Ještědu, jak se stříbřitě třpytí na zavátých svazích pohoří, podbarven světlou modří.To byl ten okamžik,kdy jsem si řekl půjdu si dnes zalétat s větroněm,určitě bude i termika.U nás v Podještědí bývá zima dlouhá drsná,a někdy krutá.Málo kdy se podaří si tady v zimě jít zalétat, říká se tady u nás už v horách.Toho osmého ledna však byl nádherný den a přímo se nabízel vzít si dvoumetrovku Delfína, gumicuk, rádio a jít. Sněhu ještě moc nebylo, brouzdal jsem se pomalu loukou směrem ke golfovému hřišti asi tak čtyři sta metru od domu, kde je mírný svah, a kde jsem podle směru větru předpokládal že se tam bude moci třeba i svahovat.Přešel jsem mírné údolí a vystoupal k lesu nad asi dvacetimetrový svah.Nikam jsem nepospíchal pomalu jsem si natáhl gumicuk (sněhu bylo jen asi deset centimetrů), připravil jsem model zapnul vysílačku, vyzkoušel výchylky kormidel, a v tom jsem uslyšel nad hlavou pískot.Vypnul jsem zase vysílačku i přijímač v modelu a bylo zatím po létání.Ten pískot mě byl důvěrně známý.Byl to párek káňat, vlastně sousedů, kteří hnízdí u našeho domu v blízkém lesíku a už třetí rok co tu bydlím je vždy pozoruji jak z jara učí svá mláďata létat. Naposledy v loňském roce tři mláďata. To bylo tehdy křiku a pískání.
Položil jsem model pomalu na zem a bez hnutí jsem je pozoroval.Asi hledají potravu, pomyslel jsem si.Přilétali pomalu k lesu a nade mnou asi ve výšce třiceti metrů před lesem změnili směr, otočily se o sto osmdesát stupňů a proti větru začali kroužit.Větší měl přes metr rozpětí, velmi dobře jsem ho znal, často ho tu v kraji pozoruji, je to vlastně král tohoto území udělal čtyři kruhy ve stejné výšce aniž by zamával křídly, věděl určitě proč.Samička, menší kroužila od něj opodál a občas si pomohla mávnutím.Zřetelně a velmi ostře nade mnou dlouze zapískal. Později mi došlo, že ji volal.Pozoroval jsem jak se mírně zvedá výš a výš.To už kroužili a stoupali po směru větru a pomalu se ode mne vzdalovali.Během chvilky jsem už viděl jen dvě malé tečky a záhy mi zmizeli z očí. Ještě chvíli jsem stál, nevnímal chlad a stále jsem se snažil je ještě jednou zahlédnout.Byl to úžasný zážitek.Pak jsem si uvědomil, že mám tady model a má ještě větší rozpětí. Znovu jsem všechno přezkoušel a hodil model proti větru ze svahu dolů.Udělal jsem dvě zatáčky vlevo ,snažil jsem se kopírovat svah v malé výšce,jednu zatáčku vpravo a byl jsem na zemi.Takhle jsem se snažil ještě asi pětkrát ale svahovat se nedalo.Natáhl jsem gumicuk co to dalo a vystřelil model nahoru.Výška no nic moc protože gumicuk byl krátký, jen na svah a dalo se vystřelit jen tak do třiceti metrů.Trochu jsem prolétl vzduchem, udělal čtyři kroužky jako to káně ani jsem si nestačil zapnout stopky jak to podvědomě při každém letu skoro dělám a byl jsem dole.Říkal jsem si že se nevzdám, a co že dokáže pták dokážu taky. Znovu a ještě mnohokrát jsem se snažil tu mršku termiku najít, ale marná snaha.Měl jsem už toho dost, v tom sněhu to dalo dost zabrat a tak jsem zabalil fidlátka a šel pomalu domů.Nade mnou se tyčil žlutý kostelíček ve Světlé a nad ním majestátně se vypínala nad hory špička Ještědu, a v tichu zimní přírody jsem slyšel jen vrzání sněhu pod mými botami.
V duch jsem si říkal jakou mi dal lekci král vzduchu, a ukázal jak se létá a hledá termika. Holt prostě na přírodu a na ptáky jsme ještě pořád krátcí.Ale přesto už se těším na jaro a na svoji první termiku.Prostě jsem zastánce tichého letu, vždyť řídit model, stoupat v termice vzhůru k oblakům je tak něco nádherného.