Newerending story

Tohle album je trochu netradiční, protože nedokumentuje stavbu modelu, ale životní filosofii. Doufám, že trocha historie nikoho nezabije. A co tím chtěl vlastně básník říci? No zjistil jsem, že jsem letos nalétal s modely nejvíc od velké sametové. V kuloárech už se kolikrát šeptalo o tom zda jsem vůbec kdy modelařil a nebo jenom o tom kecám. Takže tyhle fotky jsou z dob kdy jsme tím žili, tedy z let 1981-89. První fotka pochází z VCM 81. Dvaapůlka MVVS mi točila s originál brněnskou píšťalou víc než bratrům Malinovým, ale jak jsem později zjistil, já tam měl Graupnera 180/100 a oni na 120. Nicméně za letu se mi vibracema rozpadly baterky a model jsem rozflákal. Pak přišel na řadu Lotus. Fotka 2-4. Plánek taky vyšel v modeláři. Nejdřív jsem tam projistotu namontovat sedmičku Radugu. No s tou to letělo jak Čmelák, nebo spíš čmelák. Tak jsem tam dal Brno. Jak je vidět na čtvrtém snímku, nic nám nemohlo zabránit v lítání a věřte mi řídit pyloňáka s nohou v gypsu nebyla žádná prdel. Vono už jenom vyfotit takhle Aerovku bylo vo kriminál, takže jsem se s těmahle fotkama nikde moc nechlubil. Jenže než jsem se rozlítal, tak nám "klucí" změnili pravidla a tak jsem si postavil Šaryka od Jardy Bílýho. A to už byl vážně kvapík. V roce 86 jsem s ním startoval na VCM, ale to už byla labutí píseň, protože se mi narodil kluk a bylo po vtákách. Ale těšil jsem se, že až vyroste... No vyrost, ale nepotatil se. Chvíli to vypadalo, že jo, ale pak mi to hodil na hlavu. Celou dobu pro mě VCM byla něco jako vánoce a od ní jsem počítal nový rok. Až, až do letoška. Když se podíváte na letecký snímek Mělnického letiště (myslím byl i v RCR) uvidíte uprostřed plochy, která byla dříve zaplněna auty a stany osamělou stříbrnou Oktávku a u ní asi pět lidí, no a tak jsem letos byl na Mělníku naposledy. Ta oktávka byla moje.