Konec Meridian

aneb všechno je jinak se mi do nadpisu již nevešlo.
Technická data neuvádím, protože jsou v minulém albu. Nicméně vraťme se k meritu věci.
Bylo jaro a meze začaly osychat. Blížilo se tradiční otvírání nebe, na letišti v Bolešinech. Abych si neudělal ostudu, šel jsem si párkrát skočit do Bezděkova. Motor chodil jak hodinky a éro lítalo jedna báseň. Taky jsem se jel podívat na kole na letiště do Bolešin. To bylo ještě před jarními dešti, ale přesto jsem měl kola od bláta tak, že se ani nevešla do blatníků. No a pak přišlo sobotní ráno. Počasí se umoudřilo, a tak jsme vyrazili na letiště. Jářku ta cesta bude asi moc rozmoklá, pojedeme druhou stranou. (naposledy jsem tudy jel když jsme letiště zakládali a to už je hezkých pár let.) No jak ta cesta vypadala je možno si udělat obrázek z druhé fotky. Skutečností je, že jsme neprojeli ani když jsem nechal auto jet samotné a oba jsme jej tlačili. Vyřešil to až Pepík Frána, který mě vytáhl čtyřkolkou a ani to nebylo jednoduché. No když už jsme tady, tak jdeme na věc. Všechno bez problémů. Motor chytil jako obvykle na škubnutí přechody jak víno a tak start. Co to, ve třech metrech motor chcípá a silný vítr sráží model k zemi kde končí v kotrmelcích, které ho rozkládají na prvočinitele.
No a tak zbývá jen doplnit pointu.
1) Přes obavy o křídlo to bylo právě ono, které přežilo.
2) Nenechte se ukolébat perfektně fungujícím motorem, před každým startem je dobré zkusit neníli chudý.
3) Je lépe držet se vyjetých kolejí, nestane se z vás Edison, ale ani neskončíte jako Hus.
4) Ale nadruhou stranu, faktem je, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.