Mysterious fateways

V balíčku který dostal každý účastník VCM 1980 byl kromě jiného i výkres modelu Rival kategorie RCP-Club20. Já jsem tento plánek dostal od Ládi Hrabánka a díky němu jsem byl nakažen virem Pylonus racerus. Po mém „veleúspěšném“ vystoupení na VCM v roce 1981, viz. mé jiné album, jsem se pustil do stavby hned tří Rivalů. Vzhledem k tomu, že můj brácha se infikoval též, zvýšili jsme obrat místní prodejny stavebnin nákupem polystyrénu a v ulici se začalo šuškat, že budeme zateplovat barák. Nicméně brácha se z toho dostal a tak zůstala jen má trojčata. Model byl opravdu promyšlené konstrukce (Jak jinak u J. Bílého) a všechno mělo svůj účel. Křídlo mělo negativy, motor byl vykloněn 45 stupňů ze svislé roviny, takže tlumič směřoval perfektně pod křídlo, tvar spodku trupu umožňoval modelu přežít i dost strmý úhel přistání. V první polovině osmdesátých let to byl nejrozšířenější malý pyloňák a i poté se křídlo používalo na dalších strojích. Bratři Malinové s tímto modelem poněkud upraveným vydrželi celou éru RCP a málokdy našli přemožitele. Já se v průběhu stavby několikrát přestěhoval, a nakonec jsem zakotvil zpět na Vodolce. Tady se ukázalo, jak je virus nakažlivý a tak mu podlehli další modeláři, viz foto č. 3. No a tak jsem jedno z trojčat věnoval Frantovi, na snímku vpravo, druhé jsem věnoval Jirkovi (snímky 4-8), uprostřed a na Zdeňka se už nedostalo a tak honem běžel do komůrky a tam se jal stavět Spitfira. Franta dokončil éro první a odlétal s ním poměrně úspěšně dvě sezony, nejprve s dvěapůlkou a později i 3,5-kou MVVS. Já jsem svého Rivala dokončil viz první dva snímky, ale díky prasklému lanku na výškovku jsem ho poměrně brzy rozbil. Jirka model sice dodělal, ale když pak viděl ten mazec, tak to rozchodil a uložil ho do komůrky! Pak si Franta postavil malého Mustanga a Rivala mi vrátil, takže jsem ho také zlikvidoval, bohužel už si ani nepamatuji jak, ale patrně mi na něj spadla zeměkoule. No a tak to vypadalo, že je historie konec. Ale nebyl, neboť jsem se v dalším miléniu tuším v roce 2002 setkal na Mělníku s třetím sourozencem, když ho tam Jirka prodával. Za tři stovky jsem ho koupil, trochu poupravil, osadil Maxíkem .20 RC a začal si to užívat. Až na relativně malé řídící plochy to byl moc fajn model. Dodnes jsem přesvědčen, že je velká škoda, že plánek nevyšel v Modeláři, nicméně modely Cimrman Fakir a Fiakr jsou v podstatě variace na dané téma. Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a tak jsem jednoho dne o model přišel, když mi odešly baterky. No a tak jsem zlikvidoval i poslední z trojčat. A to jsou tedy ty nevyzpytatelné cesty osudu.

P.S.
Pokud by někdo hledal Výrobce APRT tak to byl "Aero pylon racing team".