Danny

Aneb návrat ztraceného syna.
Věčné téma. Jako kluk jsem měl značné potíže s pochopením pro mého koníčka u rodičů a v podstatě ho využívali k nátlaku abych se dobře učil atd. A tak jsem chtěl aby můj syn měl lepší podmínky než já. Když přišlo období kdy ho modelařina začala zajímat, pořídil jsem mu kompletní vybavení. A tady si myslím nastala ta chyba. Vzhledem k tomu, že vše získal bez jakéhokoli úsilí, tak k tomu také měl takový vztah a po čase mi to hodil na hlavu. Nicméně poslední dobou se jaksi konal onen zmíněný návrat. Přes zimu jsme začali stavět účka a na cvičného rádiáka na zopakování základů nezbyl čas. No a tak jsme na modelbazaru objevily Dannyho. Nikdy se mi moc nelíbil, ale tenhle byl docela ve slušném stavui dobře vybavený a za dobrou cenu, a tak jsme ho koupili. Údajně s ním majitel cca 7 let neletěl.Ttrochu jsem to pošteloval a předevčírem jsme vyrazily na dráhu. Po dvou startech bylo jisté, že model má příliš vzadu těžiště. Přiznám se, že se ani nedivím, že ho majitel odložil. Vzhledem k tomu, že jsem do modelu dával jen přijímač, doufal jsem, že těžiště cca centimetr za hlavním nosníkem bude v pořádku. No zpravilo to pár deka olova pod motorem. Model je stabilní, létá pomalu ale vzhledem k přidaným křidélkům dokáže i výkrut. No a tak včera už Martin pilně trénoval. Jedinou nepříjemností je příliš měkký podvozek, který je oproti originálu ostruhového typu, ale holt ho pokaždé trochu přihneme. Jak říkám není to žádný krasavec, ale jako cvičné éro fakt dobrý. Naštěstí má syn k houboletům stejný vztah jako já a tak jsme oba spokojení.