Jak to tenkrát bylo 2

Samozřejmě jako každej kluk, respektive už mladý muž, protože cikáro patřilo k image, jsem zatoužil po éru s motorem. Peněz příliš nemaje koupil jsem dvojku Cajze z druhé ruky za šedesát Kčs od Honzi Karlíka, vulgo Hakima, dej mu pánbůh věčnou slávu. Když jsem ten ušlechtilej kousek kovu přinesl domů, tak jsem ho položil na stůl a nábožně jsem na něj civěl. Dlužno říct, že mi to zůstalo a tak dnes mám takovejch kousků už ke dvěma stovkám a procivím na ně dost času. No ale ten první jsem samozřejmě kupoval za účelem pohonu mých výtvorů. Účka mě tenkrát moc nechytla a tak jsem se pustil do radiáka. Nejprve jsem se dal do modelu Pilatus Porter, konstrukce J. Fary, jehož plánek jsem si vlastnoručně zvětšil z časopisu na balicí papír velikosti A0. Dodnes žasnu jak jsem byl tenkrát pracovitý. Bohužel s plánem mi nějaký "dobrák" v dílně zatopil a tak Pilatus zůstal ve stadiu rozpracované kostry křídel. Tak jsem se pustil do modelu Kobra, který měl moc pěkný starší klubový kolega Milan Ledvinka. Křídlo jsem potahoval monofilem a trup vyřazenými matčinými silonkami. No samozřejmě bylo třeba opatřit si rádio. Výhodou bylo, že jsme tenkrát měli společný klubový vysílač Gama a tak šlo jen o přijímač. Ten jsem nakonec koupil od Pavla Bosáka, když mu přišlo nádherné dvanáctikanálové rádio OS Minitron. Bohužel s Kobrou jsem toho moc nenalétal. Buď něšel motor a nebo rádio, ale nejčastěji obojí. Motor měl ssání membránou a tak z deseti nahození devětkrát chytil obráceně, takže jsme se dost vyblbli.