Rudý Ďáblík

Tak toto je Rudý Ďáblík, malé érko vlastní konstrukce. Po menším nezdaru a rozsekání C Jaye (metrového akrobatického kuličkáče vlastní tvorby z odpadového polystyrenu s neprofilovým křídlem) jsem si chtěl postavit něco malé, pevné, rychlé a akrobatické.
Už dlouho mě ve sklepě iritovalo polystyrenové křídlo 1,5m , které jsem měl z mého prvního modelu, větroně Junior od Modely. Po chvíli špekulací byla volba jasná, uříznu uši na půlmetrového akrobata a ještě zbude někdy příště na metrovku.
Pak už to bylo jen o tom co bylo doma, bočnice trupu se musely vejít na jedno balsový prkénko tloušťky 2mm, ostatní už bylo po ruce. Pak už jsem jen kreslil rovnou na prkno a řezal tak jak se mi zrovna líbilo.
Jediné co jsem chtěl je delší čumák, aby se nemuselo dovažovat a středoplošník. Křídlo je tedy polystyrenový clark Y s balsovým rámem a horním nosníkem. Trup je celobalz s trochou překližky na přepážky, křídlo na něm drží napevno na dvou kulatinách které jdou skrz trup (křídlo ne).
Všechno jsem požehlil monokotem, kromě překrytu kabiny, který je barvený bílým balakrylem. Vzhledem k tomu, že to je prcek a směrovka dopadla tam kde je, nechal jsem ji neřízenou, i když dodělat to lze. Vzhledem k potahu, odhadnuté váze a výkonu jsem věděl, že to bude trochu rychlejší ,a
aby se s tím dalo přistát v nižší rychlosti mám ovládané flaperony (extra servo na každé křidélko). Nakonec jsem ještě přidal malé winglety, aby to bylo stabilnější a nepadalo po křídle a také tolik do vývrtky na pádovce.
Po zhruba dvou měsících občasného stavění s nejistým výsledkem to bylo na stole seřízené k prvnímu letu. Potěšilo mi, že to v ruce na plný tah pozbylo svoji hmotnost. 50 g na dm2 mi přišlo hodně, ale zase to bude o to stabilnější za letu.
Ten použitý inrunner od Raye má doporučenou 6x4, ale mám vyzkoušené, že v katalogu kecají a třeba s 8x4 táhne mnohem víc. Použil bych optimálně 7x7, ale měl jsem doma zrovna 8x4 žlutou, tak to bylo jasné - bál jsem se jen krouťáku a poměru vrtule k rozpětí.
V aku bylo ještě dost šťávy a tak jsem neváhal vyrazit za barák ještě před rychle blížícím se soumrakem. Bylo bezvětří, oči ještě vidí, tak rozběh a radši prudkým hodem mírně do výšky - člověk nikdy neví co to udělá. Samozřejmě, že to začalo hned točit levý výkrut, tak kontruji a
on se ještě víc utáhl a éro najednou sedí na strništi. Jen jsem stihl stáhnout plyn. Tak k tomu jdu a ono to bylo úplně netknuté. Kontroluji ovládání a v tom to vidím, křidýlka mi chodily obráceně a to jsem na to trotl civěl přes půl hodiny při seřizování.
Tak jsem tam na poli reverzoval serva, což úplně rozhodilo jak chodí flaperony do klapek, no ale pár minut a povedlo se, tak honem reparát.
Hodil jsem to a tentokrát už OK, jen trochu přizvednout trim výškovky a mírně křidélka a ono to letí, rychle, stabilně a i kolmo vzhůru. Ihned jsem dal vyšší výchylky na křidélkách a zkoušel výkruty - paráda, čisté, rychlé.
Pak dost blbnutí a zpět k záletu, na půl plynu drží výšku, začínám zkoušet klapky. Napřed na půl (jako že startovací), zpomalilo a stačila jen třetina plynu. Pak jsem dal plný klapky a to už bylo hodně pomalý, trochu se klonilo k jedné straně jak ty flaperony nechodily úplně synchronně a
také možná měl ten ďáblík tendenci se propadat. V tom jsem si všiml, že již nechce stoupat ani bez klapek a šel jsem honem na přistání - došla baterka, na plný klapky kecnul na posekaný trávník bez poškození (chtěl jsem přistát do měkký vysoký ale netrefil jsem). Teoreticky jde letět tak
osm minut a vzhledem k nastavování a trimování let trval jen pět, ale skvělých minut. Sundal jsem kryt kabiny a omakal régl s aku, nebylo to ani nutné protože to bylo jak když dýchne trouba, musím ještě vylepšit odvod tepla, i když aku i 25 A foxyna by těch osm minut zvládly i tak.
No a to je vše, těším se na další ďábelský podvečer.