CIRRUS

Se svým prvním Cirrusem jsem vcelku spokojen, pěkně létá, ale ..... Stále se znovu a znovu vrací myšlenka - mít tak tu stavebnici a stavět z originálu, krásně si to prožít, konečně opravdu splnit ten sen. A tak jsem si nedal pokoj a nedal a nedal (jak malé dítko), až se mi konečně podařilo na Ebay sehnat originál stavebnici.
Popisovat pocity, když jsem dostal balík, poprvé držel v ruce ten klenot, probíral se obsahem, cítil tu krásnou vůni balzy, která přetrvala víc jak 45 let, objevil tubu s lepidlem, které je stále použitelné a šel spát až ve tři ráno, snad ani nemá cenu, to si každý dovede jistě představit.
Musím ale přiznat, že mi trochu pokazilo náladu, když jsem zjistil, jak nepřesné jsou dělící roviny na všech třech výliscích trupu z ABS vůči sobě. Rozdíly byly někde až 0,75mm. Chtělo by to tmelit, brousit, stříkat, ale kvůli alergii to nemohu a ani na to nemám prostory a dost sil. A také nepřesnosti tvaru žeber křídla a výškovky - někde bylo nutno ubrušovat, někde naopak zas dolepovat na vnějším povrchu. Také jsem musel řešit poddimenzované mosazné trubky v trupu pro spojovací dráty křídla. Ale pak jsem si uvědomil, že se vlastně píše rok 1969, kdy stavebnice spatřila světlo světa a na tehdejší dobu to bylo v zahraničí něco opravdu nevídaného, natož pak u nás. A kdybych ho, celý šťastný, stavěl tehdy, tak bych tyto věci ohledně trupu asi vůbec neprožíval. To mě natolik uklidnilo, že jsem se pustil do stavby.
A opět bylo potřeba vyřešit obvyklé dilema - čistý větroň a gumicuk nebo motorizace? Nakonec jsem s těžkým srdcem uřízl špičku a model osadil motorem. Přeci jen motorizace poskytuje pro nás starší pány více výhod. Stavbu jsem si opravdu užíval a vychutnával a nijak nespěchal. Radek Čížek ho postavil za tři týdny po odpolednách (viz. MO 5/1970), já za pět měsíců, ale zato krásných.
Nyní je Cirrus hotov a připraven na zálet. Oproti originálu jsem zvětšil hloubku směrovky o 20mm a nastavil co největší výchylky. Snad to pomůže. Jsem zvědav, zda poloha těžiště udaná na výkrese bude konečně platit.
Až proběhne zálet doplním další informace.
Zalétávání se v podstatě ani nekonalo, stačilo jen potlačit výškovku o několik zoubků na trimu a hotovo. Zvětšení směrovky se osvědčilo. Nemohl jsem se vynakochat pohledem na pomalu a elegantně se modrou oblohou sunoucí Cirrus, který ve výšce opravdu vypadá jako skutečný větroň. Imatrikulace na spodní straně křídla k tomu výrazně napomáhá.
A tak se doopravdy naplnila jedna touha a jeden sen jednoho stárnoucího modeláře (ale stále s duší kluka).
A ještě jedno doporučení pro event. další stavitele: SOP a směrovku by bylo lépe nepotahovat plnou balsou, ušetří se váha na dovážení vepředu. Já jsem i přes použití elmotoru musel dovažovat 120g olova.